Co děláme » Azylový dům pro ženy a matky s dětmi Riegrova 652 » Příběhy uživatelek azylového domu

Mám osmiletého syna,“ nikdo nás nechce, nikdo nás nemá rád“, přišli jsme z Ústí nad Labem a jsme rádi, že bydlíme na charitě v Roudnici, kde nás mají rádi a chtějí nás. Konečně jsem sehnala práci, tím jsem si zvedla sebevědomí a mám naději, že si vydělám tolik, abych našetřila na své bydlení. Ze syna mám radost, že se dobře přizpůsobil v novém prostředí a ve škole. Dělá mi radost, ráda bych jí udělala i já jemu. Vždyť máme jen sami sebe. Touto cestou bych ráda poděkovala za pomoc a podporu sociální pracovnici a asistentkám.

B.H.

Je mi 28 let, pocházím z Moravy, ale prošla jsem valnou část Čech, než jsem dorazila po strastiplné cestě do AD v Roudnici. Jsem svobodná, bezdětná, můj život byl doposud jedno velké peklo, nyní se psychicky léčím a pokouším se zapomenout na svou minulost a žít plnohodnotný život. Musím se ještě moc učit, abych zapadla do společnosti.Bydlím zde v utajení, protože mne minulost stále pronásleduje. Děkuji asistentkám a soc. pracovnici za pomoc se zařizováním vstupu do nového života.

Mám 3 děti – 2 ve své péči, syna u otce, je mi 27 let, pocházím z Mostu. Jsem velice ráda, že roudnická Farní charita poskytla mě a mým dětem střechu nad hlavou. Za hříchy svého mládí pykám a platím dodnes, což mě velice mrzí, protože miluji své děti a nikdy bych se nevrátila ke způsobu minulého života. Nejvíce mi pomohl personál i spoluobyvatelky AD, díky za jejich pomoc, pochopení a toleranci – život s nimi a tady mě i mé děti velice obohacuje a baví.

Mému příběhu byste nevěřili – 2x v týdnu se stěhuji do bytu, v lednu se dokonce budu vdávat za otce mé roční dcery – krásná pohádka co, věřte, nevěřte. Ovšem realita je taková, že jsem vděčná za azylové ubytování v Roudnici, společnost výborných matek – kolegyň a skvělého týmu asistentek a soc. pracovnice. Kdykoli, cokoli potřebujeme, můžeme s nimi počítat. Jsou vždy ochotné a obětavé. Je nám tu dobře.

Je mi 21 let, mám tříletého syna, který je dočasně v péči mé matky, protože jsem neměla kde bydlet. Nyní jsem ráda že jsem našla střechu nad hlavou ve farní charitě. Momentálně jsem začala chodit do práce, ve které se mi moc líbí a těším se na to že si budu konečně vydělávat a budeme si moci pronajmout byt, ve kterém budeme bydlet společně s mamkou a mým synem.
uživatelka AD