Co děláme » Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež » Řekly děti ...

Zde jsou názory a hodnocení dětí, které navštěvují nízkoprahové zařízení farní charity ...

Jsem matkou dvouměsíčního chlapečka. Do klubu jsem začala chodit už v r.1997. Pamatuji si školku na Masaryčce,Tam jsem chodila 3 roky. Pak jsme se školka i klub přestěhoval do zeleného domečku. Tam jsem také chodila.Jezdili jsme na festivaly, naučili jsme se spoustu nových věcí. Teď chodím do klubu se synkem i jeho tátou, hlavně kvůli hraní.
Nikola 18 r.

Chodím do klubu od 6 let. Pamatuji si klub v zeleným domečku i přestěhování na Masaryčku.Moc se mi tu líbí.Baví mě stolní fotbálek, keramika, PC, kulečník a společenské hry.
Věra 16 r.

Jsem matkou dvou dětí. Do klubu chodím od r. 1996. Pamatuji si první školku. A bylo to moc dobře. Pak se klub přestěhoval dolů do zeleného domku a pak zase zpátky na Masaryčku. Teďko je to pecka, že máme klub rozdělený.A teď je to ještě o moc lepší. Je to tu moc krásný a velice dobrý. Hrála jsem ráda společenské hry a chodila vystupovat. A nejlepší bylo, když jsme jezdili na festivaly. A teď už ani netancuju, protože mám dvě děti, takže nemůžu nic teď dělat, jen se starat a to je vše. Ale až budou větší, tak bych chtěla zase tancovat.Děkuju.
Irena 20 r.

Jmenuji se Marek. Do klubu chodily také moje dvě starší sestry, Jana a Simona, od nich se o klubu dozvěděl. Bohužel jsme se často stěhovali, takže jsem hodně vynechával. Poté, co jsme se přestěhovali na charitu,měl jsem víc možností do klubu chodit. Pak jsme si sehnali bydlení, ale po několika letech nám byt vyhořel.Takže jsme se dostali zpátky na charitu. Naštěstí jsme znovu našli bydlení a nějak se z toho vykopali.Využívám možností klubu, klub mi velmi v nouzi pomohl, přišel jsem na jiné myšlenky, našel nové kamarády.
Marek 14 r.

Do klubu chodím asi rok a půl. V klubu mám spousty přátel, většinu znám už do dětství. Klubové zařízení se mi líbí, ale mohlo by tu být více počítačů asi tak deset. Také se mi tu líbí společenské hry hlavně fotbálek s kamarády se u něj dobře pobavím a zasměju. Do klubu chodím moc ráda.
Věruška 9 r.

Studuji na Mezinárodní konzervatoři v Praze, obor Klasický zpěv.Už od mala chodíme s mojí sestrou do klubu farní charity v Roudnici nad Labem, kde jsme poznaly spoustu kamarádů, jako malá jsem tam chodívala psát si úkoly a trávila tam mnoho času. Moje starší sestra Pavlína se rozhodla založit pěvecké trio s názvem Proměny ve ,kterém zpíváme s naší sestřenicí Lucií. Jezdily jsme na různé festivaly a soutěže do kterých nás přihlašoval klub farní charity. Kde jsme se umístily na předních místech. Už od malička jsem měla sen se stát zpěvačkou a studovat zpěv na konzervatoři. Chodila jsem do základní umělecké školy kde jsem hrála 5 let na housle a 7 let se věnovala sólovému zpěvu. Nyní se mi můj sen splnil a já bych chtěla poděkovat především farní charitě, protože i díky ní jsem se dostala tak daleko.
Jitka 17 r.

Do klubu chodím od svých 6 let. O klubu jsem se dozvěděla od kamarádů, kteří klub navštěvovali a dodnes někdy navštěvují. Pamatuji si ještě klub jako ten malý zelený domeček, do kterého jsem se vždy, když jsem přišla ze školy, těšila. Nejdříve jsem si napsala úkoly a potom si pro nás učitelé a učitelky připravili další aktivity. O moje nejkrásnější a nezapomenutelné prázdniny se zasloužila právě bývalá ředitelka FCH paní Kirschnerová, když nám zařídila týdenní pobyt na Kanárských ostrovech. Za to jí moc děkuju. Chtěla bych také poděkovat nynější paní ředitelce Pětníkové za výjezdní tábor VALDEK. A dále patří mé velké dík všem učitelům a učitelkám, kteří klub stále udržují a snaží se, aby to tam dobře fungovalo. Chodím tam moc ráda. Líbí se mi aktivity, které v klubu děláme a určitě tam budu chodit i nadále. Mám tam kamarády a cítím se tam velmi dobře.Lucie 17 let